Linie nejnižších bodů a pravidlo vzdálenosti 20 m

Obecně: u linií nejnižších bodů s nulovým spádem lze předpokládat výrobcem uvedenou výšku vody, pokud není překročena vzdálenost 10 + 10 m mezi dvěma hlavními vtoky a 10 m mezi hlavním vtokem a příslušným nouzovým vtokem. Totéž platí pro nelineární linie nejnižších bodů.

U nouzových vtoků: výkonné nouzové vtoky mohou být umístěny dále než 10 + 10 m od sebe, pokud se kvůli možnému vzniku "vodních hor" jako zatížení střechy mezi 10m poloměry nouzových vtoků předpokládá dvojnásobná výška vzdutí (viz obrázek).

Příklad

• Výška přepadu = 60 mm
• Vzdutí = 15 mm
• Výška vody u vtoku = 60 + 15 = 75 mm
• Výška vody od vzdálenosti 20 m = 60 + 2 x 15 = 90 mm

Při použití výkonných odvodňovacích systémů se i u linií nejnižších bodů doporučuje spád ke vtokům, aby bylo možné ke vtoku dopravit dostatek vody. Díky tomu je zapotřebí méně vtoků.

- DIN 1986-100 kap. 14.2.5 U linií nejnižších bodů s nulovým spádem se kvůli možnému vzniku "vodních hor" doporučuje nepřekračovat vzdálenost 20 m mezi dvěma hlavními vtoky a 10 m mezi hlavním vtokem a příslušným nouzovým vtokem.

- DIN 1986-100 kap. 14.2.6 Při větších vzdálenostech by se mělo jako zatížení střechy v nejvyšším bodě mezi vtoky předpokládat dvojnásobné vzdutí.

Upozornění: výše uvedenou vzdálenost lze často překročit ve prospěch výkonnějších odvodňovacích systémů, pokud je statika u plánovaných linií nejnižších bodů odpovídajícím způsobem nadimenzována. Pak je často zapotřebí méně vtoků než obvykle.